Jednou z věcí, které řada politiků prakticky neustále opakuje, je to, že myslí především na své voliče a že jsou upřímní. Přece by ostatním nelhali! Snaží se tak získat punc důvěryhodnosti, který je v politice velmi vzácný. Je ale otázkou, zda skutečně mohou být tak upřímní, jak o sobě tvrdí. Situace zde totiž není ani zdaleka tak jednoduchá.
V první řadě zde máme fakt, že pokud si politik chce své místo udržet, je nutné, aby myslel především na sebe. I když skutečně myslí na voliče, musí dělat to, co je nejlepší pro něj, pokud si chce svou pozici uchovat a voličům skutečně pomoci.
To však znamená uskutečňovat mnohé kompromisy, a to i takové, které mu mohou být proti srsti. Navíc jsou zde mnohé nejrůznější tlaky, a to jak legální, tak i nelegální. Výhrůžky, vydírání, úplatky a podobně jsou na denním pořádku. Ve vysoké politice je to něco, čemu se zkrátka nevyhneme.
Dále je tu fakt, že se musíme snažit získávat stále více voličů, přičemž mnozí z nich mají rozdílné názory i pohledy na určitý problém. Je tedy třeba hrát na více stran, což ve své podstatě znamená neustále lhát. Nehledě na fakt, že musíme dělat, jako by se naše osobní názory ztotožňovaly s názory voličů, byť tomu tak být nemusí.
I to jsou důvody, proč bychom neměli brát politiky jako někoho, komu se dá věřit. Nikdy totiž nevíme, co je daný člověk ochoten pro udržení mandátu udělat, byť k tomu může mít dobré důvody. Zákulisní dohody mezi jednotlivými stranami jsou poměrně běžné, a jsou také častým důvodem, proč daný politik hlasuje tak, jak hlasuje.
Podle čeho bychom tedy měli volit? Zdaleka nejlépe nám napoví to, jak daný politik hlasoval v minulosti, a k čemu se hlásil. Vždy si však pamatujme, že převlékání kabátů je v politice velmi běžné. Přesto je to v podstatě to jediné, podle čeho se zde můžeme řídit, jakkoliv smutné se to může zdát.