Mnozí z vás ještě pamatují dobu socialismu, v níž se jako děti na základních školách učily plavat. Po absolvování plaveckého výcviku každé z dětí obdrželo „Mokré vysvědčení“ s hodnocením, které odpovídalo schopnostem uplavat určitou vzdálenost. Nehodnotil se ani styl, ani rychlost, ale pouze schopnost přeplavat buď deset, dvacet pět nebo dvě stě metrů.
Pro některé děti to byla vysloveně zábava, ale pro jiné spíš trauma. Představa, že se budou učit plavat s instruktory, kteří na ně křičí, nadávají jim a svou hrubost vůči dětem se ani nesnaží zakrýt, vytvořila v jejich mysli blok, přenášený častokrát až do dospělosti, což se pak promítlo i na plaveckém výkonu v bazénu či na koupališti. Takový člověk měl pak z vody strach, plavání se vyhýbal a pobyt na dovolené u moře nebo na přehradě raději měnil za horolezecký výcvik. A pokud jej absolvoval s šikovným instruktorem, mohl se z něj stát zdatný sportovec, který nakonec uspěl až v Himálajích při výstupu na Annapurnu.
Tímto jsme vám jen chtěli naznačit, jak moc záleží na kvalitě instruktorů nejen při výcviku dětí školou povinných, ale i v kurzu plavání dospělých v Praze https://plaveckytrener.cz/. Je všeobecně známo, že dobrý učitel učitel mívá dobré žáky a dobrý instruktor plavání zas naučí plavat takřka každého, a to bez osobních traumat a strachu z vody.
Jestliže právě vy patříte k těm, co uplavali v plaveckém kurzu sotva deset metrů, a plavání je pro vás dodnes tabu, máte možnost využít individuální výuky plavání vedenou lidmi s empatickým a vstřícným přístupem, kteří vám nebudou ani nadávat, ani se vám vysmívat. Každý jednou začínal a týká se to jak plavání, tak třeba i výuky v autoškole. Být začátečníkem není zkrátka nic špatného ani hanlivého, naopak je to spíše výhoda, protože máte-li vedle sebe někoho, kdo vás upozorní na chyby v samotném začátku, budete se jich zbavovat rychleji, než ten, kdo si je vzal za své a staví na nich své další počínání.